instagram
EduPage
blog
blog
High School

Gymnázium Heřmánek Praha - MONTESSORI KŘESŤANSKÉ GYMNÁZIUM

Maturita je jen zastávka na vlastní cestě k dospělosti

Tvořivost, samostatnost a zodpovědnost vzniká v bezpečném prostředí respektu a úcty

GYMNÁZIUM

PRAHA 8

PREZENČNÍ VÝUKA

Informace o běžném denním studiu na čtyřletém gymnáziu. Prosím přejděte na více

Více

MONTESSORI

CURICULUM

O ŠKOLE

Školní dokumenty, ŠVP Heřmánek a školní komunikační systém. Prosím přejděte na více

Více

GYMNÁZIUM

ONLINE

DISTANČNÍ VÝUKA

Distanční výuka na čtyřletém gymnázium je mimořádná příležitost pro domácí vzdělávání. Prosím přejděte na více

Více

ŠKOLNÍ

PROJEKTY

ŠKOLNÍ PROJEKTY

Vše o akcích a projektech školy. Prosím přejděte na více

Více

6. - 9. třída

PROJEKT TEEN

ŠKOLY HEŘMÁNEK

Budete přesměrováni na webové stránky základní školy Heřmánek. Prosím přejděte na více

Více

Aktuality



Erasmus - Irsko

Popsat akci Erasmus není snadné, jelikož je každý den plný zážitků a změn. Erasmus v Irsku probíhal se třídou Surikaty, která je v devátém ročníku a je mimořádná. Třída je složena z individualit, jež mají velké množství různých schopností. Důležité je i v náročném cizím prostředí dobře rozhodnout, jak tyto schopnosti využít ve prospěch společné cesty a celé třídy tak, aby schopnosti i potřeby jednoho nepřerostly celou skupinu. 

Při Erasmu se nachází intenzivní možnost vyzkoušet si mnoho neobvyklých situací pro žáky, ale pochopitelně i pro učitele. Účastníci Erasmu musí s učiteli spolupracovat ještě více než při běžném školním dni. Vzpomínám si, jak jsme vždy využili úžasné organizačně-manažerské schopnosti Johanky, která má takový dar, že se velmi dobře orientuje a stále do sebe nasává informace pro lepší orientaci. Podobný dar mají i další, třeba Martin či Magda, a i jejich talenty byly využity. Velkou službu všem prokázala Emma, která měla na starosti navigaci v rámci jízdy autem. Její schopnost dobré navigace činila jízdu jistou a bezpečnou i v situaci, kdy učitelé jako řidiči řídili vlevo. Technické schopnosti Olivera a Michala, které obvykle v běžném provozu třídy vynikají, nebyly tolik osvědčeny a zužitkovány, zato byla využita jejich přirozená mužská schopnost pomoci ostatním.

Když jsme nasedli do auta, myslela jsem si, že pro mne, ženského řidiče, bude lepší mužská posádka s Emmou, ukázalo se však, že je potřeba více ženské energie a empatie. Mužské vtipy a žertování při řízení v cizí zemi naopak dobře snášel Petr (ředitel školy). 

Podmínkou a smyslem Erasmu je především přátelství s jinou školou, není však jednoduché takové přátelství navázat. Naší výhodou je, že se pohybujeme v křesťanském prostředí, a tedy i v pedagogicko-křesťanském prostředí, kde je navazování takových vztahů trochu jednodušší. Pro tentokrát nám pomohla Brigit z Velké Británie, která nám dala kontakt na ředitelku školy v Droghadě, s níž si psala naše Anička. Příprava společného výletu ve dvou neznámých školách byla trochu podobná přípravě vylodění v Normandii, ale zvládli jsme to. Škola v Droghadě objednala autobus a rezervovala vstup do prehistorického objektu, my jsme autobus zaplatili, přivezli dárky a snažili jsme se být přátelští. Ukázalo se, že žáci v irské škole jsou stydliví a rozhodně jiní než žákyně v řecké škole, jež se na naše žáky dobývaly zamřížovanými okny. 

Oba dva výjezdy byly velmi příjemné. Stejně tak spolupráce s Katkou a Šimonem Plašilem byla skvělá, měli jsme se moc mile. S Petrem jsme při cestování sehraní a děláme věci automaticky bez domluvy, ať už se jedná o věci týkající se bezpečnosti nebo jiné. Oba jsme si poslední den říkali, jaká to byla pohoda, že ten druhý toho udělal více, což je pocit dobré spolupráce a skvělé cestovatelské zkušenosti. Stejně tak s Katkou a Šimonem jsem měla pocit, že by, až na pár krizových momentů, při kterých se hodil cestovatelský klid, věci zvládli sami. Byli bychom ovšem ztraceni bez pečlivé Johanky, která měla na moji prosbu již ve škole vytištěné letenky tam i nazpět. V tom se také osvědčila samostatnost žáků. Johanka pak všem rozdělila letenky a svoji ztratila, byla zoufalá, ale letenku ukázala v mobilu a všechno dobře dopadlo, protože všechno na cestách i v životě má řešení. 

Cestování po památkách je spolehlivé, neboť památky jsou jasně popsány v průvodci a tím pádem je jejich volba snadná. Erasmus do Řecka je speciální cesta po Antice. Šimon se mě ptal, proč jsme vybrali zrovna Athény. Sama přesně nevím, ale v Athénách a na Peloponésu najdete na malém prostoru prostě všechno. A popravdě jsem fascinována Řeckem o mnoho více než římskou historií. To, co se při historickém cestování objeví na místě, je velmi často neuvěřitelné. Je důležité udělat si přehled o místě, vůních, počasí, způsobu stravování a cestování. Ale na místě samém se objeví ještě trochu více poznání, než se dá vyčíst z knih. S Petrem toho o vlivu Irska a iroskotské misie na tvorbu západní Evropy víme hodně. Víme také o hluboké úctě Irů ke vzdělání, jak na začátku letopočtu, tak nyní, přesto byl pohled na prastarý kodex či organizaci prvního kláštera se skriptoriem (písárnou) mnohem víc. A to ani nemluvím o vodním domě Vikingů či hradních věžích. Prostě je potřeba si znalost historie projít a vyjít všechny ty schody. 

Místa, která jsme navštívili, jsme vybírali podle průvodce. A podařilo se je vybrat správně. Do Droghady a okolí jsme jeli na návštěvu školy. To, že je kolem množství prehistorických nalezišť, do nichž jsme se chtěli podívat, bylo příjemné. Fajn bylo objevení historických vrchů Tara a Slone, ke kterým se váže příběh o svatém Patrikovi a hlavním králi z Tary. Petr vyprávěl a vyprávěl. Obě místa byla přirozená a spontánní.Ohromil nás hrady v Cashelu , ale i Normanský hrad Slim. Irský národní archeopak nám pomohl sáhnout na historii,ale i potvrdil, že způsob, jak naše škola učí historii je naprosto správný. Celkově jsme navštívili tři muzea, jedno se zlatým irským pokladem v Dublinu a druhé při zpáteční cestě také v Dublinu – univerzitní muzeum a v něm Kodex z Kellsu. Muzeum knihy ze začátku 9. století, které v sobě nese spojení uměleckých prvků keltského křesťanství a universitní knihovny s duchem Harryho Pottera, je nádherné. 

Dva dny jsme byli v nádherné horské oblasti na jih od Dublinu, kde bylo všechno – hory, jezera, močály, starý klášter a spousta, spousta ptáků, a hlavně jelenů a laní, jež chodili kolem nás. Mezitím, co jsme s Magdou a Emou brouzdaly kolem jezera, druhá část výpravy zvládla 10km horskou túru.

Program byl bohatou ochutnávkou, ze které si každý mohl vybrat to, co mu vyhovovalo. Kultura, historie, jazyk, jídlo, rozmanité ubytování, příroda i trochu útesů a moře. 

V Irsku jsme rovnoměrně rozdělovali cestování autobusem a autem. V autobusech neuvěřitelně vládl Martin se svojí schopností dohodnout lístky a naplánovat cestu s přestupy, nechápejte to však tak, že bychom to s Petrem nezvládli. Ale principem naší práce se žáky je, že co mohou zvládnout oni, neděláme my. Vytvoříme prostor, který koučujeme. Prostor, v němž je možnost chyby, kterou musíme případně umět zvládnout. Autobusy nás překvapily. Dvoupatrové autobusy, které jsou organizované jinak než u nás. Méně automatiky a více zodpovědnosti na řidiči. I přesto byli řidiči maximálně milí, což pro nás byl ohromný zážitek. Milé a vstřícné chování je to, proč jsou zájezdy do jiných kultur tak důležité. Jiná kulturní atmosféra působí jako lázně, ale i velmi motivačně. Všichni jsme se shodli na tom, že Irové i ti, co s nimi žijí, jsou pozitivní a milí, což dělá věci lehčími. 

Všichni táhnou za jeden provaz, rozdělují se do skupin a jsou společně schopni chodit po cizím městě. Nejdříve je necháme chodit po jedné ulici a dáme si sraz na jejím konci. Pokud si zvykneme na situaci, pak můžeme postupně uvolňovat možnosti. Důležitým bodem samostatnosti je stravování. Objednáváme ubytování s nějakou mírou snídaně, která se různí. Od výtečné snídaně na kolejích v Dublinu, po chudší snídaně v obou hostelech. Zachránilo nás množství polévek, které jsme si přivezli z domova. Hrnečkové, čínské či jiné polévky byly výborným doplňkem stravy. Snažili jsme se chodit s žáky i do restaurací a levnějších pubů, ale báli se dát si složitější jídlo. Jídlo v Irsku je skvělé, ale opravdu o hodně dražší než u nás nebo v Řecku. Přes naše přemlouvání zvítězil fast food. Irská kuchyně je ale vyhlášená a jejich bramborová kaše s čímkoliv naprosto neuvěřitelná. 

Sedíme v letadle a máme za sebou Irsko, viděli jsme všechny mořské větrné elektrárny Británie a skrze Holandsko se blížíme do Prahy. Chtěla bych poděkovat Bohu za tuto cestu a jeho ochranu, dětem a rodičům, kolegům za důvěru a také Erasmu, který nám tento zážitek a zkušenost umožnil. Myslím si, že je neuvěřitelné objevovat to, kým jako Evropané jsme. Jednou vzít kořeny řecké kultury a jindy zase ty irské. A skrze poznání Irů, jejich života a historie poznat sám sebe, svoji kulturu, společné i rozdílně věci v životech a historii.  Všechny zveme do Prahy a všichni říkají, že je Praha nádherná a mají pravdu. 

Kája: Jsem ráda za zkušenost v jiné zemi. Pravděpodobně se do Irska již nikdy nedostanu a tak jsem ráda, že jsem tu mohla být.Bylo zajímavé výlet s iskou školou, vzali nás na hodně zajímavé místo a byli všichni hrozně sympatičtí. Naučila jsem na obou výjezdech lepší organizaci  života skupiny. Třeba v přesunech a autobusech jsem vše vnímala jako dobrodržství a jsem překvapená, že to i v cizí zemi dopadne dobře. Můj největší zážitek byla 9 km tůra kolem jezera, kde jsme potklávali srnky a jeleny Sica. Líbil se mi výhled. Často jsem sledovala pana učitele Adamce jak trhá květina a bere kameny všude, kde se dá. Nědy mi to připadalo jsem se bála, aby majitelé mu nevynadali a tak jsem ho upozorňovala na problémy trhání kytek. A on mi s úsměvem odpovídal. Nejzdajímavější a nejneobvyklejší byl hostel v Drogadě, kdy jsme spali všichni dohromady v jednom hostelu. To je cestování. 

Klára: Bylo to tu moc zajímavé, moc jsem se tu se všema užila. Sice poslední dny už byla trochu ponorka. Líbilo se mi tu o hodně víc památek než v Řecko, protože jsme se byli blíž přírodě. Třeba ty hory byli uplně super. Cítíla jsem se blíž k přírodě a úplně volně. Taky to byl hodně na hoře adrenalin, protože výšky nemusím a to byla pro mne nová zkušenost. Byla to taková hezká rozlučka se třídou, protože se asi u nesetkáme. Překvapilo mi, to jak je to tady drahé - jídla, ale zároveň tu jsme jídla, která u nás jsou drahá a u nich levná. Mají tu třeba dobře udělané jídlo. Mají tu hodně čisto, nevidím to žádné odpadky, to se mi moc líbí, že je tu hodně čisto. Je to i příjemější atmosféra, nejezdí tu tolik dopravy  jako v Řecku. Hotely byly nějaké v pohodě, v nějakých to bylo trochu náročnější. Nejvíc se mi líbil na kolejích v Dublinu a v hotelu v Cashelu. Naučila jsem se to zhasínat brzo, když spím v horomadném pokoji. V Irsku jsou moc příjemní lidé a hlavně v autobusech. Všichni se ptají "Hellou", "How are you". Angličtinu mám stále pořád stejnou, ale malinko jsem se rozmluvila a trochu víc používám přízvuk. Ráda cestuji a je to pro mne zkušenost vidět a budu ještě v hodně zemích. No kamarádi ze školy jsou fajn a mohu být s holkama a povídat si s nimi, je to větší zábava než s rodiči. Měli jste to i Vy učitelé dobře zorganizvaní, na to, že jste tu byli po prvé. Nikdy jsme se neztratili, umíte dobře cestovat a je to s Vámi v pohoděSuper zážitek byl v knihovně Trinity Colege, ale i tůra a nebo jen povídání v hotelu ve společenské místosti a vařili polévky. Program byl fajn, nebylo toho ani málo a ani moc.Díky za pohovor bylo skvělé to říct.

 

Martin: Přišlo mi, že jsme byli  stydliví, prvních pár dnů. Hodně vyčerpávající pro celou skupinu bylo těch pár dní společně v jednom pokoji Droghadě. Ale přesto jsme to překonali a začali jsme si to užívat. Líbila se mi tůra v horách za Dublinem. Bylo to tam hrozně hezké. Celý výšlap jsem šel s Klárou a Kájou a pak Oliverem. Bylo to moc fajn. Nejhorší zážitek musel být poslední hotel, kde jsem byl hrozně unavený a v hostelu mne to vyčerpalo nejvíc a pak se těším domů a na letiště. Za celé Irsko jsem si užil celý výlet, mám super zážitky ze spolužáky. Rozcházíme se na střední školy a tak je dobré zakončení. Mám super angličtinu, tak jsem se super domlouval s místními a všichni mi chválili angličtinu.Mám tak dobrou angličtinu, že jediné co měním je akcent v jiném prostředí. Angličtinu jsem se naučil v Heřmánku od začátku 1. třídy, čemuž pomohla matematika, kde jsme měli učebnice v angličtině.  Nejlepší zážitek byla paní v hotelu Cashel a byla moc milá. V noci na mne kapalo, protože rekonstrovali střešní krytinu. Ona se mi celou dobu omlouvala a dokonce mi dala odškodné. Obecně mi přijde moc fajn, že všichni v Irsku jsou moc milí a snaží se vyjít Vám vstříct, i když jste turista. S učiteli to bylo moc fajn, i když jsem občas jsem dával ruku do dlaní, když se učitelé domlouvali s autobusáky (což nemyslím zle) bylo to fajn zorganizané a v podstatě se nám věnovali a byli součástí naší party.Super zážitek byl v knihovně Trinity Colege, ale i tůra a nebo jen povídání v hotelu ve společenské místosti a vařili polévky. Program byl fajn, nebylo toho ani málo a ani mocNa závěr bych chtěl říct, že v Irsku mám super poslední zážitky se spolužáky a těším se domů. 

Johanka: Bylo to zajímavé, zase nás to přeneslo zpět do historie. Užila jsem si naše jízdy v autě, ty byly úžasné. Jízdy v autě byli s Mirkou, která řídila, hodně jsme si povídali a s Mírkou jsme byli všude první a zvítězili jsme na klučičím autem s Petrem a to nejsme jako děvčata soutěživá. Pak byla krásná Tara, bylo to tam krásné. Vypadalo to, jak mimozemské kruhy a byl krásný kostel tam. Také byl krásný Cashel a Trinity colega. A nejvíce záživné, co jsme byli s holkama v horách a vypadalo to tam jako na zámku a my jsme si dělali v rychlovarné konvici polévky. Ale už nikdy v životě nechci jít ten turistický okruh do hor. Moje angličtina je na dobré úrovni a dorozumím se a neměla jsem s nikým problém. Dobrou angličtinu mám z filmů a videoher a od Aničky Adamcové ze školy, Ta mi hodně pomohla. Irové jsou všichni moc příjemní, dokonce na pokladnách v obchodě se nás ptali, jak se máme a byli hodně pohodoví. S holkama to bylo docela v pohodě, proběhla jedna hádka, ale vše jsme vyřešili a kluci jsou kluci, to bych nerozváděla. Byla jsem ráda, že jste nám říkali příběhy a občas je vtipné, jak jste si skálali do řeči. Když jste chtěla mluvit, pak Petr furt pokračoval, to mi přišlo dost vtipné. Polévky nám hodně zachránili život. Hodně jsme si to užili, hodně autem jsme cestovali. Krásné to bylo i u dvou majáků u moře. Bylo to hodně zajímavé být v zemi, kdy se mohu domluvit jednodušeji než v Řecku. 

Magdalénka: Mě se to tady velmi líbilo. Jsem velice spokojena. Upřimně mne Dublin velmi překvapil a líbil se mi hodně industriální styl města. Hodně mě překvapila také Trinity College, zejména mne překvapila jejich knihovna. Také se mne převapili muzea, zvláště Národní muzeum v Dublinu (tou samostnou sbírkou, zlatých pokladů a artefaktů). Moje angličtina se na úrovni B1až B2 plynně jsem se domluvila a všemu jsem rozuměla. Vůbec mne neomezovala. Domluvila jsem se na recepci i se žáky školy. Irové jsem velmi milí a otevření, třeba jsem se bavila s jedním pánem v autobuse o vzniku Dublinu. Lidi jsou tu velmi ochotní. Spolužáci jsou všichni úžasní, byla s nima sradna. Řekla bych, že jsme skvělá parta. A Mirka a Petr jsou úžasní a je s nimi zábava, spousta dobrodružství a skvělé zážitky. Stravování fajn, chodila jsem na nákupy a uvařila jsem se v pohodě. 

Michal: Za mě to tady bylo super, protože jsme měli dost času a nikam jsme nepospíchali. Jsou tady super památky, takže pěkné. Nevím co se mí líbilo nejvíc, asi všechno. Nejvíc možná ten výlet s irskou školou. Moje angličtina konveračně velmi dobrá - dobře rozumím. Neměl jsem problém se domluvit a pomohlo mi to tady se domluvit. Musím podotknout, že od 6. třídy, kdy jsem v Heřmánku se moje angličtina velmi zlepšila oproti minulé škole. Irové a celkově všichni tady jsou více přátelští, jak většina lidí v  Česku. Jsou víc optimističtí z mého pohledu. Celá třída jsme byli super. Pomáháme si a učitelé a Petr a Mirka jsou super, že to s námi zvládli bez komplikací. A oba dva velmi dobře řídíte. Víc není co dostat. 

Oliver: Mě se to tu líbilo. Hlavně ten první pobyt a ubytování  v Univerzitě byl moc fajn. Moc jsem se nevyspal, když jsme byli všichni dohromady. Jinak ty památky, to bylo taky fajn. Hora a šlapání nebylo nejlepší, bylo to na hoře, ale vyplatilo se to. S Martinem jsme se bavili, že o prázdninách bychom sem jeli a vyšlapali tu nejvyšší horu. Historické památky byli fajn, jen na Cashelu, kdy jsme v noci nespali, kvůli kapání vody v hotelu- to nebyl moc dobré. Nejlepší byl hrad Slime, to bylo fajn. Tam jsme zkoušeli otevřít zámek od dveří, abychom se dostali nahoru. Tam jsem mohli volně být. A pak byli dobré majáky u moře a to, že jsme šli s Petrem k moři. Se svojí angličtinou jsme spokojený, procvičil jsem si jí, ale moc se to nezlepšilo. Irové jsou milí. Jsem ráda, že jsem tu s Vámi všemi. S klukama jsem si to na pokoji užil, hráli jsme pokr a bylo to fajn. Je tam i učitelský vztah s Mirkou a Petrem a i ten kamarádský vztah. Celkové hodnocení 7, 5 z 10. 

Emma: Bylo tu to hodně zvláštění na delší dobu. Ale jinak to bylo moc hezké. Jen v Irsku toho zas tolik není. Nechodili jsme hodně na pamatky, ale i odpočívali a byl to nádherný výlet. Nejvíc se mi líbila vizuelní stránka památek v přírodě i přírody a tak. Nejvíc se mi líbil výlet ke klášteru Svatého Patrika - Hill of Stone. Líbilo se mi, jak byl rozpadlý a zároveň ty hroby. Hodně pousuzuji věci po té vizuelní stránce. HodněSetkání  jsem natáčela takové minifilmečky, jak se tady máme, co jsme dělali. Popisovala jsem nějaká místa a hotely. Píši si cestovní deník, který je soukromý. Setkání s irskou školou - byla jsem rozpačitá a chtěla jsem navazovat kontakt. Cítila jsem, že je to jednostranné. Myslela jsem, že jsme si nedokázali sednout. Potom říkali, že jsme se jim líbili a to si nedokáži spojit dohromady. Mám bezlepkovou dietu, takže cestování je náročné, ale dalo se to zvládnout. Komplikovanější bylo na různých místech najít pečivo, skoro v každém obchodě mají něco /mimo večerek/. Chodili jsme i do restaurace a místní speciality mi chutnaly. Třída je taková, že jsme si dost sedli, ale jak jsme byli spolu nonstop, tak se občas projevují určité rysy, které nejsou taktní. Ale jsem ráda, že to končí z tohoto hlediska.Mirka a Petr to zvládli úžasně, všechno zařizovali, platili a promýšleli a jezdili auty. Jsem za to moc vděčná. Je cestovat s rodičemi učiteli, je to trochu komplikovanější. Nemusím platit za věci, ale je to trochu odpovědné, že mohu pomoci - třeba s navigováním u MIrky v autě. Moje angličtina je komplikovanější, třeba bych dokázala něco vyřešit, ale v hospodách si nerada objednávám jídlo, protože se bojím, že bych to přeřekla. Můj level není na vysoké úrovni, ale dalo by se to zvládnout dobře. Kolem bylo angličtiny hodně a já jsem moc nemluvila. Z větší části jsem říkala, jen promiňte, mohla bych projít, ale mluvila jsem v malém procentu.